Víc nemůžu dát

Devítka

1:Pod kG#ůží strG#maj7ach a slepý nC#oční tmou,
ještě mám v kF7apsách vlhko z tvých dlBmaní,D# 
v bG#ílejch krG#maj7ách tam někde nC#ad tebou vlaky se křBmíží
a na všech starejch cG#estáchG#+ sbírají se tFmouhy a sny
moře otevřC#ít, když už vGíc nemůžu dG#át.
2:Línej stín pochoval hvězdy snad,
jen tiše zvoní tvůj dech v těch závějích,
dobře vím: není kam utíkat, a navíc nechci,
a tak ti tiše šeptám aspoň tuhletu noc,
aspoň tuhletu chvíli, když už víc nemůžu dát.
R:KC#olik mi zbývá pD#ohledů, než se do tmy FmotočíšF7,
hC#ad ráno ztuhlý dD#o ledů svůj ráj si nBm(C#evybírD#)á,
a noci rychle ubývG#á,G#+ po zmrzlý trávě přFmichází novej dC#en,
zůstal jsGem tu tiše stG#át ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:32.493+00:00
Výsledky hledání: